Výprava za pozůstatky tratě Frýdlant v Čechách - Heřmanice - Zittau

(zveřejněno 9. 8. 2003, poslední úprava 26. 12. 2011)


OBSAH:

   Popis výpravy
  
Praktické informace
  
Fotografie


Popis výpravy:

Úzkorozchodná trať z Frýdlantu v Čechách do Heřmanic byla v provozu od 25. 8. 1900 do 13. 1. 1976, z toho mezi lety 1947 a 1957 bez osobní dopravy. O její historii je možné se dočíst v knize "Místní dráha Frýdlant v Čechách - Heřmanice" vydané Vydavatelstvím dopravní literatury (edice Pohledy do dějin zrušených tratí), stručnější výklad nabízí tento článek na Stránkách přátel železnic. O obnovu se zasazuje spolek Frýdlantské okresní dráhy. Již předtím byla od 11. 11. 1884 provozována trať Zittau - Markersdorf, na niž se výše uvedená trať napojila, avšak kvůli různým provozovatelům bylo nutné v Heřmanicích přestupovat. V roce 1938 zabralo území s tratí Heřmanice - Frýdlant (Hermsdorf - Friedland) Německo, po ukončení války v roce 1945 naopak připadlo původně německé území od Sieniawky (Kleinschönau) po Markocice (Markersdorf) Polsku a výše uvedené se vrátilo Československu. Trať tak procházela územím tří států. Ty však neměly zájem o vzájemné propojení, takže každý provozoval dopravu jen do poslední obce na svém území. V Německu sloužil krátký úsek tratě do doku 1961 jako vlečka. Polský úsek vydržel v provozu též do roku 1961, byv provizorně napojen z Bogatyni (Reichenau) k normálněrozchodnému nádraží Turoszów (Türchau). Mezitím však územím postupovala povrchová těžba hnědého uhlí, nesoucí s sebou likvidaci celé původní krajiny a prohlubující terén o desítky až stovky metrů. Z obcí na trati byly zrušeny Biedrzychowice Górne (Friedersdorf) a Rybarzowice (Reibersdorf). Těžba pokračuje do současnosti, likvidováno je bývalé lázeňské město Opolno-Zdrój (Bad Oppelsdorf) se zbytky tratě. Mimo provoz je také normálněrozchodná trať Turoszów - Bogatynia, přestavěná z úzkorozchodné spojky v roce 1960.

Výpravu začneme před nádražím v Zittau. Po levé straně se nachází kryté nástupiště úzkorozchodné dráhy (viz též Výpravu na hrad Ojvín), z nějž by pravděpodobně jezdily i vlaky do Frýdlantu, nebýt zrušení tratě. Můžeme odtud popojet jednu zastávku na Zittau Haltepunkt (platí jízdenka LIBNET+, k níž však může být vyžadován tzv. historický příplatek a může se tak vyplatit i koupě jednorázové jízdenky; více o tarifu viz na stránkách Žitavských úzkorozchodných drah) nebo k této zastávce projít pěšky městem, a to Bahnhofstraße a Bautznerstraße na Markt, kolem radnice do Frauenstraße, přes náměstí Neustadt do Ludwigstraße a kolem Fleischerbastei do Hammerschmiedtstraße, kde ji najdeme za mostem tratě od Liberce, vlevo od přejezdu úzkorozchodné dráhy.

Pokračujeme za přejezd a vpravo do Chopinstraße. Pokud chceme vidět počátek odbočky tratě do Frýdlantu, odbočíme z ní následně vpravo do slepé ulice zhruba proti Beethovenstraße, z níž zhruba v polovině vychází po pravé straně pěšina přes louku ke kolejím (proti ní můžeme na náspu tratě do Liberce vidět bývalé stavědlo). Přejdeme koleje a pokračujeme podél nich do míst, kde na druhé straně končí oplocený pozemek. Zde překonáme koleje podruhé a vpředu po pravé straně spatříme pěšinu vedoucí do zahrádkářské osady. Při bližším zkoumání má své pokračování na opačné straně - téměř neznatelný hrb táhnoucí se pravým obloukem k odbočce. Pokud nám to nebude zapovězeno, vydáme se nyní zahrádkářskou osadou po bývalé trati. Vězme však, že na konci nás čekají nejspíše zamčená vrata, zamezující vstupu nežádoucích osob od Chopinstraße. Nebudeme-li mít štěstí na dobré lidi, s nimiž bychom se domluvili, nezbude nám, než se vrátit zpět do míst, kde jsme Chopinstraße opustili, a na druhou stranu vrat se dostat touto ulicí.

Tou budeme pokračovat i dále, neboť koleje vedly po její pravé straně, a dojdeme na most přes Lužickou Nisu. Železniční most bychom zde však už hledali marně. Po tom silničním přejdeme z Německa do Polska. Před rokem 1945 bychom se nacházeli stále na německém území. Vcházíme do obce Sieniawka (dříve Kleinschönau) a pokračujeme přímo ulicí, jež dosud nese název Kolejowa. Je to jedna z mála památek na zdejší železnici. Hned na počátku zástavby se nacházela zastávka, dnes je pozemek zabraný stánky místních obchodníků. Snad jen dřevěný telegrafní sloup napoví... Postupujeme stále přímo až na hlavní křižovatku v obci, kde se stýkají ulice Kolejowa, Rolnicza, Bogatyńska a Karola Świerczewskiego. Druhou jmenovanou koleje přetínaly, což je znát dnes již jen mírnými výstupky povrchu nad hlavami kolejnic. Třetí jmenovanou se vydáme ještě o kus dál do místa, kde ji koleje kříží. Další vedení tratě je opět zakryto stánky. Můžeme projít následující tržnicí až na konec cesty k poslednímu domu před novou silnicí, ohrazenou kromě protihlukové stěny též plotem. Trať vedla po levé straně. Dál již nepůjdeme, beztak za silnicí začíná uzavřené území hnědouhelných lomů. Vrátíme se na zmíněnou křižovatku, z níž vyjdeme jižním směrem a v okolí odbočky silnice do Białopole najdeme zastávku autobusu jedoucího tím směrem (případně se zeptáme místních).

Nyní máme dvě možnosti volby, podle dostatku času a odhadu sil. Můžeme vystoupit v zastávce Opolno-Zdrój a projít toto kdysi lázeňské město (dříve Bad Oppelsdorf), které postupně od severu mizí v důsledku rozšiřování povrchového lomu uhlí. Od kostela vyjdeme východním směrem na konec trojúhelníkového parčíku a dáme se vlevo ulicí zvanou Kasztanowa. Dojem z úpadku je vskutku silný, vše je pokryto prachem z uhlí i jeho spalování, část kaštanové aleje podél potoka (která dala ulici jméno) vykácena, domy postupně bourány. Ještě nedávno bychom mohli touto ulicí, která se v závěru větví do zhruba kosodélníkového útvaru, aby se pak zase spojila, pokračovat za obec, kde bychom narazili na těleso bývalé dráhy, vedoucí doslova z lomu do lomu, přičemž po levé straně bychom možná našli zbytky dřevěné budovy zastávky a alespoň základy sousedního domu. Dnes je však těsně za obcí tabulka se zákazem vstupu a rypadla na obzoru prozrazují zkázu. Nedá se ani projít bývalou cestou na silnici do Bogatyni, je třeba se vrátit zpět k autobusové zastávce. Zbývá doplnit, že tato severní část obce nesla název Wald (dnes by jí říkali Las), což bývalo obsaženo i v názvu vlakové zastávky. Na počátku jižní části můžeme pro změnu odbočit vpravo do ulice Karola Świerczewskiego, abychom nešli ke kostelu stejnou cestou, kterou jsme přišli. Ať už jsme tuto čtyřkilometrovou procházku podstoupili nebo ne, dále odtud pokračujeme autobusem do Bogatyni. Pro variantu s prohlídkou Opolna lze doporučit rozložení výletu do dvou dnů s přespáním například v Bogatyni.

Vystoupíme v ulici Daszyńskiego, v blízkosti bývalého nádraží úzkorozchodné dráhy, které donedávna sloužilo jako autobusový terminál. Nejprve se odtud vydáme severním směrem za několika cíli - opuštěným nádražím normálněrozchodné dráhy, trasou úzkorozchodky a také historickými hrázděnými domy. Půjdeme Daszyńskiego ulicí k severu. Napravo míjíme nové domy postavené v místech levého oblouku tratě mířícího šikmo přes jihozápadní cíp následující křižovatky do trasy protější pěší cesty (ulice Biskupia) vedoucí na železniční most. Od této křižovatky se dáme nejprve přímo Daszyńskiego ulicí, až dojdeme k parku po její pravé straně. Před ním odbočíme vpravo bezejmennou ulicí, která se postupně stáčí doleva k místu, kde po pravé straně stávalo nádraží normálněrozchodné tratě do Turoszówa a Hirschfelde, odkud se dalo pokračovat do Görlitz (Zgorzelce). Asi 400 metrů za stanicí kříží koleje ulice Kurzańska, při níž se nachází katolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který rozhodně stojí za vidění.

Po prohlídce se vrátíme zpět na křižovatku, kde jsme opustili úzkorozchodnou dráhu, a vydáme se na most přes říčku zvanou Miedzianka. Za ním trať překřížila ulici Armii Czerwonej, proťala cíp parčíku (podél stromů), překřížila ulici 1 Maja a zamířila do dnes bezejmenné a slepé ulice, která ji kolem již zbořené továrny po pravé straně vyvedla ven z města směrem do dnešního hnědouhelného lomu. Dnes vede cesta od okraje zástavby poněkud jiným směrem, odkloněna více k jihu. Dále nebudeme pokračovat, vrátíme se do ulice 1 Maja a tou půjdeme směrem k evangelickému kostelu Svatých Petra a Pavla. Cestou přitom mineme množství starobylých hrázděných stavení, bohužel poněkud znehodnocených zejména novodobými okny nepatřičných rozměrů a provedení. Ulice Białogórska odbočující vpravo nás pak dovede přímo ke kostelu (uvidíme jej už od křižovatky). Odtud pak dojdeme k nádraží, a to nejlépe tak, že se vrátíme do ulice 1 Maja, dáme se první pěší cestou vpravo přes říčku, na první křižovatce odbočíme vpravo a pak už pokračujeme přímo, křížíce Waryńskiego ulici, až k nádražní budově. Než se vydáme na další cestu, doporučuji provést občerstvení. Jedna z restaurací se nachází naproti nádraží, další nabízí ulice Pocztowa (vychází doprava z křižovatky, odkud vedly koleje na most), případně se můžeme zeptat místních obyvatel na jiné možnosti.

Od nádraží se posléze vydáme jihovýchodním směrem kolem městského úřadu do ulice II Armii Wojska Polskiego. Od místa, kde ji kříží ulice Warszawska a Pastwiskowa, za nimiž se přes malé náměstíčko stáčí výrazně doprava, budeme pokračovat přímo ulicí Olgi Boznańskiej. Za křižovatkou s ulicí Artura Grottgera uvidíme po pravé straně prostranství s přízemními garážemi, do nějž zprava ústí bezejmenná ulice. To je místo někdejší stanice Markocice, původní konečné stanice ve směru od Zittau, než byl postaven přeshraniční úsek do Heřmanic. Pokračujeme tímto prostranstvím souběžně s ulicí Olgi Boznańskiej až na konec sídliště. Asfaltovaná cesta zde odbočuje doprava, přímým směrem pokračuje bývalá dráha, po níž půjdeme. Táhlým pravým obloukem a následujícím přímým úsekem se dostaneme ke křížení s Dąbrowskiego ulicí, za nímž budeme pravděpodobně muset zleva obejít malý pozemek přiléhající k domu po naší pravé straně. Dále už nás neomylně vede ulice Kolejowa.

Krátce před koncem ji kříží ulice Górska (před křižovatkou je po levé straně malé kruhové obratiště). Odtud se trať pravděpodobně stáčela šikmo doprava, ze kteréžto strany obcházela zde stojící stavení. Pokud to jde, pokračujeme v její stopě, jinak půjdeme ulicí a na trať sejdeme z místa, kde ulice zahýbá ostře vlevo. Trať se pod domy stočila mírně doleva a nyní se pravým obloukem vrací do přímého směru. Po chvíli přijdeme do místa bývalé zastávky Markocice, za nímž se těleso stočí doprava, překříží ulici nesoucí název Główna a zamíří k bývalému mostu přes říčku, v jehož sousedství naštěstí stojí most pro cestu. Dále pokračujeme po tělese za domy k mostku přes potok a následujícímu křížení se silnicí. Pokud to nejde, vrátíme se a říčku přejdeme až po mostě naproti domu po levé straně silnice (druhý most za bývalým železničním), který nás přivede na cestu ke stejnému křížení. Zde budeme asi muset zprava obejít oplocený pozemek, nejprve 40 m po silnici a pak asi 25 m po cestě odbočující z ní doleva, která vede zpět na silnici do Heřmanic. Z ní odbočíme vpravo v původním směru dráhy do levého oblouku, který zde tvoří nejprve hůře znatelná, potom už celkem dobře vyšlapaná cesta.

V následujícím mírném pravém oblouku překřížíme polní cestu, přejdeme do prudšího pravého oblouku, následuje kus přímé tratě a levým obloukem se dostáváme do pohraniční stanice Heřmanice. Pro zachování vlastní bezpečnosti nebudeme v žádném případě vstupovat do zdejších budov! Po pravé straně můžeme vidět bývalou výtopnu, po levé bývalo německé skladiště. Za říčkou a silnicí stojí dům sloužící dříve německým úředníkům. Nalevo následuje hlavní budova, dále bývaly záchody a české (do roku 1918 rakouské) hrázděné skladiště. Za říčkou a silnící se pak nachází dům původně pro české úředníky. Napravo stál útulek pro německé strojvedoucí. Podél českého skladiště se vydáme na další cestu vedoucí po zrušené trati. Zanedlouho narazíme na úsek zatarasený harampádím. Můžeme jej projít nebo obejít zleva (to jest po cestě vlevo a poté první cestou vpravo).

Další úsek vede za chalupami a místy je hůře průchodný (zejména před školou a za hřištěm, kde je občas třeba jít podél tělesa). Komu by se nechtělo ho absolvovat, může již po předchozím odbočení z tratě pokračovat dále na silnici a po ní až k domu čp. 13, kde počká na zbytek výpravy. My ostatní těleso tratě opustíme až kousek před chybějícím mostem, kde na přejezdu polní cesty odbočíme doleva po této cestě. Ta se stáčí mírně zpět a okolo domu čp. 13 nás dovede na hlavní silnici. Po ní budeme pokračovat ve směru dráhy až k místu, kde lze spatřit po pravé straně ostatky mostu, proti nimž silnici přetíná železniční přejezd (stále patrný i přes snahu silničářů...).

Za přejezdem je dobře patrné drážní těleso a také bývalá heřmanická zastávka, v níž má jeden z místních obyvatel sklad nářadí. Před zastávkou je nově obnoven kilometrovník km 9,0. Na drážní těleso se ovšem pro jistotu nenapojíme hned zde, ale až u hospůdky "U Kodešovy skály", před níž odbočuje ze silnice cesta vlevo vedoucí na těleso. To v dalším úseku slouží jako přístupová cesta na hřiště kopané.

Poté pokračujeme po dobře schůdném tělese až na nejbližší přejezd, za nímž trať vchází do hustého lesa. Stejně hustý je i porost nejen okolo tělesa, nýbrž i na něm. Méně otrlým povahám doporučuji v tomto místě odbočit vlevo, pokračovat na hlavní silnici vedoucí z Kunratic do Dětřichova a po ní se vydat vpravo k bývalému přejezdu. Ostatní k němu dospějí po dráze, po níž půjdeme i dále.

Kousek za tímto přejezdem se k nám připojí těleso tratě z Frýdlantu (v Dětřichově byla úvrať), které poznáme na první pohled podle zbytků mostu. Po spojeném tělese, po němž byly vedeny souběžně obě koleje, pokračujeme až těsně k obci. Zde nám přehradí cestu plot ohraničující soukromý pozemek, na němž majitel udržuje úzkorozchodné kolejiště. Takto kladný přístup můžeme jen ocenit. Nicméně pro nás to znamená vydat se asi 50 metrů zpět a obejít tento úsek zprava po místní cestě. Ta nás dovede na hlavní silnici, za níž pokračuje o něco severněji až k někdejšímu dětřichovskému nádraží. Odtud si můžeme dopřát malou exkurzi po obci.

Až se dostatečně porozhlédneme, budeme pokračovat po tělese zpět směrem do Frýdlantu. Těleso je zde opět poměrně dobře schůdné, rozorán je jen krátký úsek v místě, kde se trať přibližuje silnici. Pokračujeme příjemným lesním úsekem až do bývalé stanice Kunratice u Frýdlantu. Za ní vede přes těleso elektrický ohradník, vymezující úzký pás pro průchod dobytka z louky na louku. Ohradník snadno překonáme a pokračujeme dále. Za pozornost stojí kamenný most nedaleko za stanicí. Poté trať pokračuje po náspu do zářezu a pak opět na násep. Ten nás lesem dovede až do Frýdlantu k továrně, kde se trať křížila se silnicí. Před křížením byla zastávka.

V tomto místě musíme dát pozor, neboť křížení a následující asi 100 metrů dlouhý úsek byly sneseny. Je třeba pokračovat ve směru tratě hustým náletovým porostem do svahu a po jeho zdolání se opět napojit na těleso. K určení směru v místě křížení se silnicí napomohou vzrostlé břízy na svahu, které rostou při tělese. Komu by se nechtělo tento úsek zdolávat, může pokračovat po silnici do Frýdlantu a případně si část zbývajícího úseku dopřát z opačného směru.

Těleso nás lesem dovede na louku. Zde jej budeme muset opět obejít zprava, přičemž si všimneme propustku. Podél tělesa dojdeme až k ocelovému mostu přes stávající trať. Ten obejdeme zleva, načež překonáme přejezd a za ním se dáme vpravo po silnici, kde nás dále povede zelená turistická značka. Dojdeme na hlavní silnici, tou se dáme vlevo a za mostem odbočíme vpravo nahoru směrem k nádraží. Máme-li čas, můžeme si ještě prohlédnout město včetně zámku. Tím naše výprava končí.


Přibližná kilometráž výpravy:
místo aktuální značka km
Zittau, železniční stanice  - (ulice) 0,0
Zittau, tržiště  - (ulice) 1,0
Zittau, železniční zastávka  - (zrušená trať/ulice) 2,5
Sieniawka, zastávka autobusu  - 4,5
Následuje jízda autobusem ze zastávky Sieniawka do zastávky Opolno Zdrój.
Pro správné vyhledání spojení je třeba vědět, že jde o obce ležící v Dolnoslezském vojvodství, okrese Zhořelec a příslušející k obci Bogatynia.
Opolno-Zdrój, zastávka autobusu  - (ulice)  -
Opolno-Zdrój/Las, cesta k bývalé železniční zastávce  - (ulice) 6,5
Opolno-Zdrój, zastávka autobusu  - 8,5
Následuje jízda autobusem ze zastávky Opolno Zdrój do zastávky Bogatynia, ulica Daszyńskiego.
Pro správné vyhledání spojení je dobré vědět, že v ulici Daszyńskiego jsou dvě zastávky, jedna u nádraží a druhá u obchodního domu.
Bogatynia, stanice úzkorozchodné železnice  - (ulice)  -
Bogatynia, stanice normálněrozchodné železnice  - (ulice) 9,0
Bogatynia, ulica 1 Maja  - (ulice) 10,0
Bogatynia, stanice úzkorozchodné železnice  - (ulice) 11,0
Markocice, bývalá železniční stanice  - (zrušená trať) 12,5
Markocice, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať) 13,5
Heřmanice, železniční stanice  - (zrušená trať, silnice, zrušená trať) 14,0
Heřmanice, železniční zastávka  - (zrušená trať) 15,5
Dětřichov, železniční stanice  - (zrušená trať) 18,0
Kunratice u Frýdlantu, železniční stanice  - (zrušená trať) 21,0
Frýdlant, továrna  - (zrušená trať) 23,0
Frýdlant, přejezd zelená 24,0
Frýdlant, železniční stanice  - 25,0

Mapa edice Klubu českých turistů 1 : 50 000:
číslo název
14 Lužické hory
20-21 Jizerské hory a Frýdlantsko

Historický jízdní řád:
Jízdní řád ČSD 1968 - 1969 (výňatek), z archivu Jakuba Třeštíka
Viz též výňatek z jízdního řádu PKP pro léto 1958 na stránkách Koleje wąskotorowe w Polsce.

Spojení:
Vhodné spojení na českém a německém území vám po zadání požadovaných dopravních prostředků najde vyhledávač spojení IDOS.
Spojení na polském území obdobným způsobem najde E-podróżnik (E-cestovatel); v prvním kole se vybírá obec, ve druhém zastávka.
Pro cestu TAM doporučuji zvolit vlakové spojení do stanice Zittau s příjezdem kolem 10.00.
Pro cestu MEZI obcemi Sieniawka, Opolno-Zdrój a Bogatynia zvolte autobusové spojení v 11.30, případně ve 13.30.
Pro cestu ZPĚT doporučuji zvolit vlakové spojení ze stanice Frýdlant v Čechách s odjezdem kolem 18.30.
Nejvýhodnější jízdné do Libereckého kraje z nabídky Českých drah vybírejte na
jejich stránkách, cenu vám též spočítá Tarifní kalkulátor.
Pro veškeré cesty veřejnou dopravou na Liberecku, Žitavsku a Zhořelecku nejlépe poslouží jednodenní síťová jízdenka LIBNET+,
více informací o ní najdete v české části stránek Dopravního svazu Horní Lužice a Dolního Slezska.

Možnosti občerstvení:
Restaurace a obchody ve městech a obcích na trase.

Možnosti ubytování:
Hotely v Opolnie-Zdroju a Bogatyni, případně i jinde po cestě. Více najde též E-podróżnik při hledání spojení.


Fotografie:

Železniční stanice Zittau, pohled od kolejiště.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Nástupiště úzkorozchodné dráhy před nádražní budovou v Zittau.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Tržiště a radnice v Zittau.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Zastávka úzkorozchodné dráhy v Zittau.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Těleso tratě v zahrádkářské kolonii na okraji Zittau, těsně
za odbočkou tratě do lázní Oybin a Jonsdorf.

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Po pravé straně Chopinstraße směřovala trať ze Zittau k mostu
přes Lužickou Nisu.

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Prostor zastávky Sieniawka, pohled směr Bogatynia.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Přejezd tratě z pravé na levou stranu ulice před okrajem Sieniawky.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 

 
 
 
 
Kostel v Opolnie-Zdroju, u autobusové zastávky
při jižním okraji obce.

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Kasztanowa ulice v Opolnie-Zdroju. Kaštanová alej podél potoka
je dochována jen zčásti.

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Evangelický kostel v Bogatyni.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Ulice 1 Maja v Bogatyni s množstvím hrázděných domů.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Tudy se trať stáčela od mostu levým obloukem směrem z Bogatyni
na Opolno-Zdrój (prostorem dnešního hnědouhelného lomu).

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Pohled opačným směrem, pravý oblouk za mostem přivedl trať
k nádraží (průběh oblouku dnes přerušuji nové domy).

Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Budova železniční stanice Bogatynia od Daszyńskiego ulice.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Mezi bývalou továrnou a ulicí II Armii Wojska Polskiego vedla trať.
Foto František Nyklíček, 19. 11. 2011.
 
Nádražní budova v Heřmanicích, pohled ve směru do Bogatyni.
Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Těleso tratě za chalupami v Heřmanicích, pohled k Dětřichovu.
Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 

 
 
 
 
 
 
Stále ještě patrný přejezd v Heřmanicích, za ním zbytky mostu.
Pohled ve směru od Dětřichova.

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
Heřmanice zastávka, vpravo směr Dětřichov.
Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
 

 
 
 
 
 
 
Cesta vedoucí od restaurace okolo fotbalového hřiště po tělese
zrušené tratě. Pohled ve směru do Dětřichova.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Přejezd silnice z Kunratic (vlevo) do Dětřichova (vpravo),
pohled směr Dětřichov.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Zbytky mostu u Dětřichova nedaleko úvratě. Pohled z tělesa
heřmanické větve, most se nachází na frýdlantské větvi.

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
Zde začíná soukromý pozemek s udržovaným kolejištěm.
Odtud je třeba se kousek vrátit.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 

 
 
 
 
 
 
A toto je již dětřichovské nádraží. Vpravo směr Heřmanice,
vpravo směr Frýdlant, vlevo konec kolejiště.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Architektonicky zajímavý kostel sv. Anny v Dětřichově, který je
při pohledu z okolních kopců dominantou obce.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Těleso tratě v polích kousek za rozvětvením, pohled ku Frýdlantu.
Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
 
Těleso tratě vycházející z lesa ve směru od Dětřichova a pomalu
směřující ke stanici Kunratice u Frýdlantu.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Těleso tratě před stanicí Kunratice u Frýdlantu.
Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Stanice Kunratice u Frýdlantu, pohled od někdejšího kolejiště.
Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Klenutý mostek za stanicí Kunratice u Frýdlantu. Trať odtud
pokračuje nejprve na náspu a potom zářezem k lesu.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
Zde vstupuje těleso do lesa, jímž se pomalu blíží k někdejšímu
křížení se silnicí u frýdlantské továrny.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 

 
 
 
 
 
 
A zde je místo křížení. Je ovšem potřeba trocha fantazie, abychom
se zorientovali a pokračovali správným směrem. Neomylně jej udávají
břízky rostoucí na protějším kopečku (uprostřed snímku).

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
V tomto místě kousek od továrny došlo k zavalení balvany. Možná
právě díky tomu zde zůstaly zachovány kolejnice. Pohled směrem
k továrně.

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
Takto vypadá těleso dráhy mezi nádražím a továrnou ve Frýdlantu
ve schůdnějších úsecích.

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
Most úzkorozchodné dráhy přes trať Frýdlant - Zawidów. Zeď využil
kterýsi český vynalézavý člověk jako zadní stěnu svého skleníku...

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 
Náměstí ve Frýdlantu s řadou architektonicky zajímavých domů.
Pozornost zaslouží i nedaleký zámek, který je možné navštívit.

Foto František Nyklíček, 7. 11. 2003.
 
 
 
Zde se už opět nacházíme před vlakovým nádražím ve Frýdlantu.
Původní nádraží úzkorozchodné dráhy dnes slouží manipulačním
účelům normálněrozchodného provozu. Tabule připomínající
úzkorozchodnou dráhu je však stále udržována (detail vpravo dole).

Foto František Nyklíček, 8. 7. 2003.
 

Návrat na začátek strany.
Návrat na nejbližší rozcestí.
Návrat na hlavní stranu.