Výprava za pozůstatky tratě Česká Lípa - Česká Kamenice

(zveřejněno 31. 10. 2008)


OBSAH:

   Popis výpravy
  
Praktické informace
  
Fotografie


Popis výpravy:

V nadpisu uvedenou trať z České Lípy střelnice do České Kamenice si můžeme rozdělit na dva úseky. Prvním z nich je 10. února 1886 do provozu uvedná trať z České Kamenice do Kamenického Šenova, kterou v závěru výpravy možná projedeme muzejním vlakem. Druhým úsekem, který budeme muset projít pěšky, je trať z České Lípy střelnice do Kamenického Šenova, která byla uvedena do provozu až 29. srpna 1903. Oběma úsekům je společné datum zastavení pravidelné osobní dopravy - toto smutné datum je 30. září 1979. Více o historii tratě se můžeme dočíst v publikaci Místní dráha Česká Lípa - Kamenický Šenov - Česká Kamenice z produkce Vydavatelství dopravní literatury (edice Pohledy do dějin zrušených tratí).

Výpravu začneme v železniční stanici Česká Lípa střelnice. Po levé straně ve směru naší další chůze, zčásti skrytá za vzrostlými stromy, se nachází původní výpravní budova tratě do České Kamenice. Mezi ní a provozovanou kolejí tratě do Rumburka vede dnes již pravděpodobně nepoužívaná vlečka. Podél této vlečky se tedy vydáme k někdejší výtopně. Tu necháme po našem levém boku. Kousek za mostkem se již, vlevo od kmenové tratě, odděluje těleso námi sledované dráhy, od jara 2008 přestavované na kolostezku. Po něm nechť směřují naše další kroky. Několik následujících překážek ve formě chybějících ocelových konstrukcí mostů by již v době vzniku tohoto článku mělo být odstraněno dřevěnými náhražkami pro kolaře.

Zhruba po dvou až třech kilometrech docházíme k místu první zastávky - Manušicím. Čekárna stávala v sousedství dosud stojící a celkem pěkné kapličky. Dále se dáme přes bývalý přejezd a opět po tělese tratě, upraveném na kolostezku, směřujeme příjemnou krajinou asi dva kilometry k bývalé stanici Horní Libchava. Poněkud stranou obce zde dosud stojí výpravní budova, užívaná - jak jinak - k obytným účelům. Za ní následuje opět přejezd. Tady úsek přestavovaný v roce 2008 na kolostezku končí, což sice znamená možnost nálezu více pozůstatků tratě, zároveň však také obtížnější postup po nich.

Následující zhruba dvouapůlkilometrový úsek do stanice Volfartice je vzhledem k bujné vegetaci schůdný zčásti spíše kolem tělesa než po něm, avšak nabízí krásné pohledy do okolí, zejména na samotnou obec. Jeho součástí jsou také pozůstatky mostku, které je třeba obejít, a výrazný zářez do skály v oblouku před stanicí. Samotná planinka s výpravní budovou je bohužel upravena na zahradu v návaznosti na její nově získanou obytnou funkci. Je tedy třeba planinku obejít, nejlépe zprava vrchem. Poté se dostáváme k dosud nejhoršímu úseku. Trať je zde zahrnuta do dřevěným plotem odděleného pastviště pro krávy. Je otázkou, co by komu udělalo tuto onehdy dopravní cestu z oplocení vyjmout, když se beztak zanedlouho opět mění v používanou cestu. Možná, že s dalším pokračováním kolostezky k tomu jednou dojde. Nyní je však třeba alespoň první desítky metrů obejít (opět nejlépe zprava) a posléze se na těleso opět napojit, přičemž úskalím nám může být podmáčení louky.

Za tímto problematickým úsekem následuje pravděpodobné místo zastávky Nová Ves (u dvou vysokých stromů po levé straně tratě) a s následujícím vstupem do lesa se trať mění v již zmíněnou používanou cestu. Postup zde však není tak snadný, neboť na povrchu zůstal původní štěrk. Zakrátko navíc opět přichází chybějící most, tentokrát však nelze obejít tak snadno. Překážkou je jím protékající potok, který při návratu na těleso musíme překročit. Také okolní terén je značně podmáčen, a automobily, které zde z tělesa opět sjíždějí, celkovou situaci nijak nezlepšují. Po návratu na těleso stoupáme zářezem a přes někdejší přejezd dále, až k opuštěné výpravní budově stanice Mistrovice. Ta neměla takové štěstí, aby si ji někdo vybral za sídlo, a tak bezútěšně chátrá. Výhodou by to mohlo být pouze v případě záměru na obnovení tratě včetně původní funkce budov, kdy by nebylo nutné část prostorů adaptovat zpět na veřejné.

Za stanicí Mistrovice následuje přejezd se zachovaným kusem koleje, a dále mohutný násep nad samotnou obcí s klenutým mostem, který trať převádí do výše položeného Nového Oldřichova. Zde těleso vchází do zářezu za zadními trakty domů, a kvůli nepořádnosti jejich obyvatel je z něj částečně skládka. Poté přechází cestu a vede středem obce, opět mezi zadními trakty domů, ovšem tentokrát trati vzdálenějšími. Za dalším přejezdem stopa tratě mizí v okraji zadních zahrádek domů. Úsek lze obejít zprava po místní cestě, která posléze navazuje na hlavní silnici. Kus odtud vlevo býval přejezd, úsek od něj ke stanici Nový Oldřichov je zastavěn chatkou. Obejdeme tedy buď zleva lesem, nebo pohodlněji zprava přístupovou cestou k nádraží (odtud však neuvidíme bývalé kolejiště).

Za stanicí pokračuje těleso opět jako lesní cesta s minimem štěrku, takže se dá říci, že jde o dosud nejpohodlněji schůdný úsek. Protáhlým obloukem, v jehož polovině je křižovatka s lesní cestou, trať zdolává značné převýšení, aby se následně přimkla k silnici, kterou v Novém Oldřichově křížila. Před tímto přimknutím můžeme opět spatřit krátký kus koleje. Úsek podél silnice je znovu dost zarostlý, tentokrát zejména stromy. Pohodlnější je tedy obejít jej po silnici, kterou po chvíli beztak trať kříží.

Za tímto křížením se nalézá nejhorší úsek tratě. Vede loukami využívanými jako pastviny, které jsou směrem od přejezdu oploceny dřevěným plotem s ostnatými dráty (snad aby krávy nechodily do silnice), jinak elektrickým ohradníkem (podobně jako předchozí pastvina za Volfarticemi). Louky jsou opět podmáčené a těleso velmi zarostlé. Tento úsek je v případě neschůdnosti možné poněkud složitě obejít nejprve sestupem po hlavní silnici do obce, a potom nalezením správné cesty a výstupem po některé z vedlejších silnic zpět na těleso. Vybrat si můžeme hned ze tří cest. Jedna trať kříží zhruba půl kilometru před stanicí Kamenický Šenov horní nádraží (Prácheň) a dále pokračuje po středně zarostlém tělese. Druhá k tělesu přijde bezprostředně před stanicí a třetí, po níž vede zelená turistická značka, nás na trať přivede až za stanicí (k níž si můžeme zajít). Výpravní budova je užívána jako obytná a bývalé kolejiště slouží jako zahrada, je tedy nutné stanici obejít po přístupové cestě.

Ihned za přejezdem se zelenou značkou můžeme učinit malou odbočku vpravo po louce ke zdejší přírodní zajímavosti, Panské skále. Zvrásněný masiv s jezírkem je dostatečnou odměnou za tuto malou zacházku. Dále pokračujeme po tělese, v případě neschůdnosti pak většinou po jeho pravé straně, přičemž se opět můžeme setkat s podmáčením. Mineme pár dalších přejezdů, až se těleso dostane na most přes silnici do Horního Prysku. Zanedlouho také přicházíme ke stejnojmenné zastávce. Objekt je dobře udržován jakožto rekreační chalupa. Následující úsek opět zdoláme vcelku pohodlně, neboť slouží povětšinou jako lesní cesta. Takto obejdeme Šenovský vrch a dostáváme se do spodní části Kamenického Šenova. Zde vcházíme na mostek, za nímž je poněkud zarostlejší zářez. Ten můžeme obejít po jeho pravé hraně a pokračovat ke kamennému a ocelovému mostu před stanicí. V těchto místech bude nejlépe sestoupit do uliční sítě a po zelené turistické značce obejít již občas používanou kolej až do stanice Kamenický Šenov.

Z Kamenického Šenova do České Kamenice jezdil v turistické sezóně historický vlak, provozovaný do roku 2007 Klubem přátel lokálky. V roce 2008 však Správa železniční dopravní cesty prodala tuto trať Klubu železničních cestovatelů. Ten údajně hodlá provést na nyní vlastní trati zásadnější rekonstrukci a poté provozovat turistické vlaky ve vlastní režii. V současnosti tedy pravidelné vlaky pro cestující po této trati nejezdí. Nemáme-li tedy štěstí, musíme zbývající zhruba čtyřkilometrový úsek absolvovat pěšky. Jelikož je trať odtud do České Kamenice v provozu, důrazně doporučuji se v tomto úseku odchýlit od kolejí. Možné je využít již zmíněné zelené značky vedoucí přes Zámecký vrch, na němž můžeme navštívit rozhlednu a obdivovat zbytky středověkého hradu. Následně sestoupíme do České Kamenice, na jejímž nádraží naše výprava končí.


Přibližná kilometráž výpravy:
místo aktuální značka km
Česká Lípa střelnice, železniční stanice  - (zrušená trať - kolostezka) 0
Manušice, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať - kolostezka) 3
Horní Libchava, bývalá železniční stanice  - (zrušená trať) 5
Volfartice, bývalá železniční stanice  - (louka, zrušená trať) 8
Nová Ves, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať) 9
Mistrovice, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať, cesta) 11
Nový Oldřichov, bývalá železniční stanice  - (zrušená trať, silnice) 12
bývalý přejezd silnice do Kamenického Šenova  - (zrušená trať, louka / silnice, cesta) 14
Kamenický Šenov-Prácheň, bývalá železniční stanice  - (zrušená trať, louka) 16
Horní Prysk, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať) 18
Kamenický Šenov, železniční stanice  - / zelená 21
Pokračování v případě chybějícího spojení historickým vlakem:
Zámecký vrch zelená 24,5
Česká Kamenice, železniční stanice zelená 26

Mapa Edice Klubu českých turistů 1 : 50 000:
číslo název
11 České středohoří východ
12 Národní parky České a Saské Švýcarsko

Historický jízdní řád:
Jízdní řád ČSD 1968 - 1969 (výňatek), z archivu Jakuba Třeštíka

Spojení:
Vhodné spojení vám po zadání požadovaných dopravních prostředků najde vyhledávač spojení IDOS.
Pro cestu TAM doporučuji zvolit vlakové spojení do stanice Česká Lípa střelnice s příjezdem nejpozději okolo 9:00.
Pro cestu ZPĚT doporučuji zvolit vlakové spojení ze stanice Kamenický Šenov s odjezdem nejdříve okolo 16:00, respektive ze stanice Česká Kamenice s odjezdem nejdříve okolo 17:00. Informace o jízdném v historickém vlaku viz u Klubu železničních cestovatelů.
Nejvýhodnější jízdné z nabídky Českých drah vybírejte
zde, příslušnou cenu vám spočítá Tarifní kalkulátor.

Možnosti občerstvení:
- restaurace v obcích na trase (bez záruky)
- vzhledem k náročnosti trasy doporučuji pro jistotu vzít vlastní zásoby


Fotografie:

Zastávka Česká Lípa střelnice a odjíždějící rychlík do Rumburka.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Oddělení směrů do České Kamenice (vlevo) a do Rumburka (vpravo).
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Prostor někdejší zastávky v Manušicích s kapličkou, při níž stávala čekárna. Hromada štěrku je připravena pro stavbu kolostezky.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Bývalá stanice Horní Libchava, u níž stavba stezky pro jízdní kola zatím končí. Vlevo mimo snímek je dochované skladiště.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Zbytky mostku před Volfarticemi.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Bývalá stanice Volfartice.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Pravděpodobný prostor někdejší zastávky Nová Ves u České Lípy.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Potok protéká zbytky mostu mezi Novou Vsí a Mistrovicemi.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Budova někdejší zastávky Mistrovice je dnes opuštěná.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
 
V přejezdu těsně za zastávkou je zachován kus koleje. Za ním se zdvihá mohutný násep k Novému Oldřichovu.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Zářez tratě před stanicí Nový Oldřichov je dnes zabrán chatkou se zahradou. V pozadí je patrná staniční budova.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Před přimknutím se tratě k silnici do Kamenického Šenova je opět zachován kus koleje.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Za tímto bývalým přejezdem je trať přehrazena dřevěnou hradbou s ostnatým drátem a zahrnuta do oplocené pastviny. Při přítomnosti krav či dokonce jejich majitelů je lépe tuto část obejít po silnicích.
Foto František Nyklíček, 21. 4. 2008.
 
Budova stanice Kamenický Šenov horní nádraží (někdy též zvané Prácheň) je obývána a prostor kolejiště osázen rostlinami.
Foto František Nyklíček, 3. 7. 2005.
 
 
Přírodní památka Panská skála se nachází jen několik málo desítek metrů od tratě a nabízí příjemné místo k odpočinku.
Foto František Nyklíček, 3. 7. 2005.
 
Kamenný mostek přes silnici do Horního Prysku.
Foto František Nyklíček, 3. 7. 2005.
 
 
Velmi dobře udržovaná budova zastávky Horní Prysk, sloužící nyní k rekreaci, v pohledu směrem k Práchni.
Foto František Nyklíček, 3. 7. 2005.
 
Stanice Kamenický Šenov s historickým motorovým vozem, který nás mohl ještě v roce 2007 odvézt do České Kamenice.
Foto František Nyklíček, 3. 7. 2005.
 


Návrat na začátek strany.
Návrat na nejbližší rozcestí.
Návrat na hlavní stranu.