Výprava za pozůstatky tratě Chotětov - Skalsko

(zveřejněno 13. 8. 2009)


OBSAH:

   Popis výpravy
  
Praktické informace
  
Fotografie


Popis výpravy:

Trať mezi stanicemi Chotětov a Skalsko vznikala postupně asi takto: Nejprve byla 13. září 1881 zprovozněna vlečka ze stanice Chotětov do cukrovaru v Dolním Cetně, sloužící k dopravě surovin pro výrobu cukru (řepa byla dopravována z nákladišť na trase) a zřejmě též k odvozu výrobků. Tato vlečka byla 18. října 1897 předána veřejnému provozu, a to téměř současně se zprovozněním tratě ze Mšena přes Skalsko do Dolního Cetna dne 23. října 1897. Tím byla oblast napojena jak od Mělníka, tak - zatím úvraťově - od Mladé Boleslavi. Teprve v roce 1905 byla otevřena přímá trať mezi Skalskem a Mladou Boleslaví (do hlavního nádraží zapojená dodnes také úvraťově). Vlivem nerovných podmínek pro silniční a železniční dopravu ve 2. polovině 20. století, tak jako v té době na mnoha jiných místech u nás i ve světě, došlo 31. května 1970 k zastavení dopravy v úseku Skalsko - Chotětov. Úsek mezi Chotětovem a Beznem byl zrušen 1. února 1974, zbývající část pak 14. listopadu téhož roku. Více o historii tratě se můžeme dočíst v publikaci Místní dráha Skalsko - Dolní Cetno - Chotětov z produkce Vydavatelství dopravní literatury (edice Pohledy do dějin zrušených tratí).

Jelikož je počáteční úsek za stanicí Chotětov jednak přístupný pouze přes funkční kolejiště a za druhé značně zarostlý, bude možná lepší jej obejít po silnicích. Od budovy se vydáme nejprve krátce vlevo a pak zamíříme první ulicí vpravo. Ta se posléze rozdvojuje, půjdeme tedy jejím pravým pokračováním až na kraj obce. Tam odbočíme vpravo na hlavní silnici, kterou asi po kilometru dojedeme k prvnímu přejezdu. Z něj se zachovalo živičnou směsí zalité a povětšinou překryté kolejové pole. Nyní bychom mohli pokračovat vlevo dále po trati, ta je ovšem stejně zarostlá jako první úsek, a hlavně asi po kilometru končí, byvše zaslepena rozoráním. Na mapě je dokonce překřížena čímsi jako vzletovou a přistávací drahou, která však není z okolí nijak patrná.

Zřejmě tedy bude lépe se opět přiklonit k sice nemilé, ale o dost pohodlnější obchůzce. Asi kilometr a půl ještě půjdeme po silnici, po níž jsme přišli, až přijdeme na rozcestí s Božími muky, odkud se dáme vlevo zpevněnou polní cestou. Po dalším jednom a půli kilometru se cesta láme vpravo. Někde v těchto místech přicházela z pole také trať, cestu křížila a asi po její pravé straně pokračovala až do blízkosti křížení se silnicí do Bezna. Před ním se nacházela zastávka a nákladiště Bezno. Budova stávala nejspíše po levé straně před osaměle stojícím stromem, dnes z ní však nezbylo zhola nic. Rovinatý terén by zde teoreticky umožnil i přeložku blíže obci...

Přejdeme opatrně silnici a pokračujeme dále cestou, která vede po bývalém spodku železniční tratě další kilometr a půl, než se napojí na cestu od osamělého statku po pravé straně tratě. Pod živičným povrchem dále prosvítá původní kamenné dláždění, trať odtud vedla zřejmě vpravo od cesty, kde je širší zarostlý pás mezi cestou a stromořadím. Po kilometru přicházíme k bývalé zastávce a nákladišti Strenice. Po pravé straně se bdělému pozorovateli ukáže kus koleje. Budovu však musíme obejít zleva po cestě, neboť prostor kolejiště dnes náleží oplocené zahradě. Cesta nás zavede na křižovatku v obci.

Od ní se dáme vpravo přes někdejší, dnes již zcela zmizelý přejezd a chvíli půjdeme po silnici, neboť těleso po její levé straně je zcela zarostlé a stěží patrné. Teprve na konci obce, naproti omšelému statku, odbočíme po cestě vlevo, jíž prakticky ihned přijdeme na bývalou dráhu. Po ní se dáme doprava nad chatovou osadu, jíž tohoto času slouží jako přístupová cesta. Kromě výhledu do údolí Strenického potoka se můžeme pokochat i opraveným kilometrovníkem a povalujícími se pražci, než přijdeme do lesa. Tím trať klesá až na okraj Dolního Cetna.

Tam můžeme obdivovat kamenné opěry a zbytek ocelové konstrukce mostku. Jelikož je za ním trať těžko prostupná, můžeme projít pěšinou pod trať a pokračovat souběžnou cestou. Po cestě pak opět vystoupáme vlevo ke trati do míst, kde je její část upravena jako zatravněná pěšina s kamennými zábranami proti vjezdu automobilů. Přejdeme silnici v místě přejezdu a pokračujeme až ke zbytkům dalšího mostu. Za ním je trať opět těžko průchodná, tentokrát kvůli trestuhodné nedbalosti majitele sousedního pozemku, který zřejmě v rámci přestavby svého sídla nechal cestu zasypat velmi hrubou sutí. Kvůli ní je prostup poměrně nebezpečný, může dojít k úrazu nohou. Proto jeho stavení obejdeme zprava po cestách. Na konci pozemku pak spatříme do ohradní zdi svérázně zabudovaný propustek. Cestou potom dojdeme až na přejezd se zbytkem koleje.

Trať pokračovala po pravé straně cesty, kde je také patrný zajímavý objekt topírny, a možná bychom našli i pozůstaky někdejší vlečky do cukrovaru. Pozemek však není na první pohled veřejně přístupný, a tak pokračujeme dále po cestě, až dojdeme k budově zastávky a nákladiště Dolní Cetno. Plocha bývalého kolejiště je chráněna zábranami s upozorněním ve smyslu, že vstup není pro možné nebezpečí doporučen. Majitel zde podle dostupných informací připravuje muzeum tratě, tak mu držme palce, neboť podobných projektů - zvlášt při neexistenci souběžné ucelené celostátní expozice věnované vývoji tratí - není nikdy dost.

Za zastávkou pokračujeme kus po cestě podél tratě. V místě, kde se tato stáčí vpravo na pole, musíme odbočit doleva na odtud již méně zarostlou trať, pokračující pod loukou se včelíny do lesa. Již zde oceníme konání výpravy v období vegetačního klidu a zmrzlé půdy, kdy zároveň není sníh. Jindy zarostlou a zprvu hůře patrnou cestou ve víceméně přímém směru pokračujeme až k okraji obce Kováň. Zde trať překračovala Strenický potok a mířila do zastávky a nákladiště Kováň. Celý pozemek je oplocen, za mostkem nás vítají zavřená vrátka. Kus předtím odbočuje z tratě vlevo lesní cesta, obcházející stanici po levém břehu potoka, kterou lze použít k překonání této překážky. Vyvede nás vlevo od silničního mostu přes potok, v jehož sousedství jej překonávala - kolmo na silnici - také trať.

Na počátku dalšího úseku nás čeká nemilé překvapení v podobě tabulky zakazující vstup na cestu, která sice nyní slouží pouze sousednímu pivovaru, nicméně bez níž nemůžeme dále sledovat trať. Obchůzka se nabízí buď vlevo přes kopec po silnici do Skalska, nebo vpravo po silnici do horní části Kováně a po lesní cestě do Podskalska. Obojí je však velmi nepříhodné. Zákaz můžeme chápat také jako ochranu vodního zdroje. Chovejme se tedy podle toho a budiž nám ospravedlněním, že není naším úmyslem porušovat zákon, nýbrž jen poznat to, co nám předešlé generace vzaly. Půjdeme-li tiše a nebudeme-li znečišťovat okolní prostředí, snad bude naše počínání pochopeno.

Po pravé straně cesty a zejména u jejího odbočení vpravo můžeme opět obdivovat zachovalé kusy koleje. Dále už pokračujeme po zarostlém a místy hůře patrném tělese opět víceméně přímo, až zajdeme do lesa, kde už můžeme užívat pohodlí stezky. Následně nás těleso vyvede na louku, odkud je již zachován celý zbývající kolejový úsek. Po pravé straně se pokocháme pravděpodobně vodárenskými objekty, po levé budovou bývalé stanice Skalsko (patrně z doby, kdy neexisoval přímý úsek do Mladé Boleslavi) a posléze zase po pravé návěstními tabulemi, předvěstí a nakonec vjezdovým návěstidlem do současné stanice Skalsko.

Od něj můžeme zvolit dvojí cestu. Ta kratší vede po trati až do stanice a dá se po ní bezpečně dojít až na přejezd, za nímž se teprve napojí na funkční trať, avšak v současnosti na ní probíhá oprava koleje drážními nadšenci. Abychom jim nepřekáželi při práci, můžeme od návěstidla přejít pěšinkou vlevo na cestu, která nás oklikou kolem koupaliště dovede ke stejnému přejezdu. Od něj se již v každém případě po silnici dobereme železniční stanice. V budoucnu ovšem není vyloučen provoz vlaků mezi současnou a bývalou stanicí Skalsko. V takovém případě sejdeme z tratě vlevo již na přejezdu před bývalou stanicí a pokračujeme po cestě, která vede již odtud k vyústění pěšinky od návěstidla.


Přibližná kilometráž výpravy:
místo aktuální značka km
Chotětov, železniční stanice  - (silnice) 0
Bezno, bývalá železniční zastávka  - (silnice ve stopě zrušené tratě, silnice) 5
Strenice, bývalá železniční zastávka  - (silnice, cesta ve stopě zrušené tratě, cesta) 7,5
Dolní Cetno, bývalá železniční zastávka  - (cesta, zrušená trať, cesta) 9,5
Kováň, rozcestí u pivovaru  - (cesta, zrušená trať) 11,5
Podskalsko  - (zrušená trať, cesta) 13
Skalsko, železniční stanice  - 14

Mapa Edice Klubu českých turistů 1 : 50 000:
číslo název
17 Dolní Pojizeří - Mladoboleslavsko a Nymbursko

Historický jízdní řád:
Jízdní řád ČSD 1968 - 1969 (výňatek), z archivu Jakuba Třeštíka

Spojení:
Vhodné spojení vám po zadání požadovaných dopravních prostředků najde vyhledávač spojení IDOS.
Pro cestu TAM doporučuji zvolit vlakové spojení do stanice Chotětov s příjezdem okolo 9:00.
Pro cestu ZPĚT doporučuji zvolit vlakové spojení ze stanice Skalsko s odjezdem okolo 15:00.
Nejvýhodnější jízdné z nabídky Českých drah vybírejte
zde, příslušnou cenu vám spočítá Tarifní kalkulátor.

Možnosti občerstvení:
- pro tuto trasu doporučuji vzít vlastní zásoby


Fotografie:

Zhruba ve směru těchto kolejí opouštěla trať levým obloukem stanici Chotětov. Vpravo odtud pokračuje hlavní trať do Mladé Boleslavi.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Příjezd do zastávky Strenice. Kolej vedla vpravo od cesty a pokračovala přímo na dnes oplocený pozemek.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Za Strenicemi trať klesala do údolí Strenického potoka.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Zatravněné těleso tratě v Dolním Cetně.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Zchátralá budova zastávky Dolní Cetno.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Zářez v úseku mezi Dolním Cetnem a Kování.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Přejezd cesty ke kováňskému pivovaru.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Počátek zachovalého kolejového úseku v Podskalsku.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Počátek zrušené tratě ve Skalsku. Nalevo dosud provozovaná trať do Mladé Boleslavi.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 
Jinak příjemné a poklidné prostředí ve stanici Skalsko je narušeno jen chmurným povědomím o zaniklé trati.
Foto František Nyklíček, 15. 6. 2009.
 

Návrat na začátek strany.
Návrat na nejbližší rozcestí.
Návrat na hlavní stranu.