Výprava za pozůstatky tratě Svor - Jablonné v Podještědí

(zveřejněno 29. 11. 2009)


OBSAH:

   Popis výpravy
  
Praktické informace
  
Fotografie


Popis výpravy:

Železniční trať ze Svoru do Cvikova byla uvedena do provozu 1. září 1886 a sloužila veškeré dopravě do 26. května 1973, potom ještě do 28. května 1977 dopravě nákladní. Navazující úsek mezi Cvikovem a Jablonným je výrazně mladší, otevřen byl až 7. října 1905. Potom již s mírným zpožděním sledoval osud prvně uvedené tratě. Osobní vlaky na něm dojezdily 27. května 1973, delší dobu ještě sloužil vlakům nákladním, ale 31. května 1986 i jeho dny došly konce. Ukončení provozu na této trati je o to smutnější, že se na ní nachází poměrně velký zdroj a cíl cest, městečko Cvikov. Při troše dobré vůle by nebyl takový problém postavit před stanicí Svor spojku od Nového Boru, terén je tomu velmi příznivý. Trať by pak byla použitelná nejen jako spojnice Rumburka s Libercem, ale také k napojení Cvikova a dalších obcí především do České Lípy. Možná by se ukázalo z hlediska potřebné jízdní doby vhodným ji zkrátit o některé zajížďky, možná také ne. Ono i zprovoznění tratě v původním rozsahu je v současnosti spíše snem, zatím se tedy pojďme podívat, co nám z ní ještě zbývá.

Když si dobře prohlédneme kolejiště železniční stanice Svor, kde naše výprava začíná, pak ve směru do České Lípy spatříme vlevo odbočující koleje spojující se do jedné. To je začátek tratě přes Cvikov do Jablonného v Podještědí. Již delší dobu slouží k odstavení jakéhosi zřejmě služebního vozu, za nímž mizí ve vzrostlých stromcích. Jelikož je tento počátek sjízdnou kolejí, obejdeme jej mimo stanici. Od budovy se vydáme ulicí kolmou na trať a následně odbočíme vpravo. Pokračujeme po starobylém dláždění někdejší hlavní silnice mírně do kopce, až přijdeme ke křížení s kolejí. Je to stejná kolej, na níž jsme mohli vidět odstavený vůz. Vlevo od nás pak trať pokračovala směrem ke Cvikovu, o čemž svědčí kus dochovaného náspu. Avšak spolu se stavbou nové hlavní silnice, pro kterou byl nedaleko odtud vyhlouben dlouhý zářez, došlo k přerušení náspu v délce asi čtyř set metrů. Musíme tedy nyní sestoupit k hlavní silnici a pokračovat po její naštěstí dost široké krajnici vlevo, dokud naproti neuvidíme stoupat cestu jakoby směrem zpět. Opatrně přejdeme silnici a vydáme se onou cestou vzhůru ke kraji lesa. Po levé straně bychom měli spatřit zvolna pravotočivě se stáčející planinu se zřetelně umělým okrajem. To je zemní pláň, z níž byl odstraněn násep.

S dalším postupem je spojena jedna poměrně velká nepříjemnost. Stopa tratě byla v úsecích vedených po loukách zahrnuta do plochy pastvin a jako taková je nejen obehnána, ale i rozdělena elektrickými ohradníky. Kromě toho se na ní mohou vyskytovat krávy, a hojně je poznamenána jejich trusem. Správně bychom asi měli ohrady obejít, ale to bychom v tomto případě viděli z tratě opravdu pramálo. Je škoda, že místo ní nevznikla alespoň trochu udržovaná pěšina, která by byla turu nepřístupná. Vezměme tedy zavděk jediné výhodě - pravidelnému spásání drobného plevele, které nám alespoň usnadní cestu. Vydáme se tedy lesem, sledujíce průběh poměrně široké urovnané pláně, jen tu a tam přerušené brázdou. Měli bychom přijít k místu, kde za koncem lesa uvidíme začátek náspu. Ten nás uvítá krásně dochovaným stavebním objektem - mostem.

Most uvidíme teprve po odstoupení stranou, ale tam beztak musíme, chceme-li pohodlně po úbočí náspu vystoupat na jeho pláň. Konečně jsme opět na trati, kterou jsme předtím museli nechtěně opustit. Ještě asi kilometr procházíme pastvinami, pak vstupuje trať do lesa, přičemž se na ni napojuje lesní cesta. Procházíme mělkým skalním zářezem v levém oblouku. Po chvíli odbočuje cesta vpravo a trať je v přímém směru přerušena asi na dvacet metrů jakýmsi průchodem pastviny, ohraničeným dřevěným ohradníkem. Obejít jej příliš nelze, dáme tedy pozor na skot a projdeme. Cesta vede mezi lesem a loukou a přecházíme zde nízký hrbolek, pod nímž se ukrývá propust. Podle něj můžeme odhadnout, jak vysoko se zde nacházela traťová kolej. Poslední kus lesa, kde se zářez poněkud rozšiřuje a okolo zejí drobné jámy, by nás neměl svést ze správného směru, jímž je pokračování loukou a dále po jihozápadním okraji Cvikova. Skoro by se sem byla hodila zastávka, napadne leckoho z nás.

Přecházíme křížení místní cesty a pokračujeme k dalšímu, za nímž si pilní majitelé zahradních chatek těleso dráhy přisvojili natolik, že nám nezbude, než následující úsek obejít zleva - po cestě na hlavní silnici a první odbočkou opět vpravo. Možná nás napadne, jak je možné, že koleje jsou vytrhány a po silnici projíždí množství nejen osobních, ale i těžkých nákladních automobilů. Něco asi není úplně v pořádku ve společenství lidském. Nu, co se dá dělat. Cesta nás zavede na rozcestí, kam zprava přichází sotva znatelná stopa tratě, přímo pokračuje cesta k rybníčku a vlevo pak cesta ve stopě tratě, po níž budeme pokračovat. Ne však dlouho, neboť se tato cesta vzápětí odklání doprava a my musíme projít kolem stromků k severnímu cípu sportoviště, které pro své zázemí doslova vyřízlo kus náspu. Naštěstí se kolem něj dá projít užší pěšinou, a dále už pokračujeme po pěkné cestě středem chatové osady ke křížení se silnicí a modrou a žlutou turistickou značkou.

Za křížením vchází trať na oplocený pozemek. Máme-li štěstí, jsou vrata otevřena a my můžeme - pokud se budeme chovat jako návštěva - nahlédnout do prostoru někdejšího nádraží. Budova je opravena a slouží k bydlení, mírně přestavěné skladiště pak zřejmě jako sklad pro místní firmy. Na opačném konci pozemku budou vrata pravděpodobně zavřena, vrátíme se tedy zpět. Od křížení se vydáme na hlavní silnici, po jejíž krajnici se vydáme vpravo. Zanedlouho odbočíme opět vpravo do první ulice, kterou projdeme až na její konec, kde se k nám zprava přiblíží stopa tratě. Tu budeme sledovat dále, přičemž obejdeme dosti nevhodně přímo do jejího středu umístěný zásobník plynu. Lesíkem projdeme úsek, pod nímž se nachází pěkný kamenný mostek, a přijdeme opět k ohrazené pastvině. Kus stopy je rozorán, ale po necelých padesáti metrech ji opět zřetelně vidíme. Za chvíli spatříme vlevo protisměrné vzdálenostní upozorňovadlo, zjevně k předvěsti vjezdového návěstidla stanice Cvikov. Znovu musíme dát pozor na krávy a jejich výměšky, až se přiblížíme k posledním stavením Cvikova. Zřejmě díky skládání odpadu je zde kus tělesa zarostlý takovým plevelem, že je průchod obtížný. Po chvíli přicházíme k bývalému přejezdu silnice, po levé straně míjíme jednoduchou kapličku.

Pokud se nám bude zdát následující úsek obtížně průchodný, můžeme si trochu odpočinout tím, že k dalšímu přejezdu dojdeme po silnici. Mírná terénní vlna směřující pod osamělou chalupou mezi pastviny vpravo od silnice nás neomylně navede zpět na trať. Napravo v dáli se majestátně tyčí vrch s případným názvem Ortel. Mezi pastvinami přicházíme k bývalé staniční budově v Lindavě. Jádro samotné obce leží asi kilometr odtud jižním směrem, první domy však již vidíme vlevo u silnice. Budova nádraží se nachází ve zřejmě započaté, avšak stále nedokončené rekonstrukci. Těsně za stanicí byla stopa tratě zjevně zasypána odpadem, který posléze zarostl plevelem. Po chvíli však již opět pokračujeme po schůdné stezce. Násep se zvyšuje a stáčí doleva. Nyní budeme muset sestoupit vlevo na louku a podél náspu obejít již snesený most přes silnici. Jelikož nás zanedlouho čeká podobná překážka ve formě chybějícího mostu přes potok, pokračujeme i za silnicí po louce. Míjíme klenutý most a přicházíme ke dvěma opěrám dalšího sneseného mostu. Potok je nejlépe přebrodit v jeho stopě, kde jsou na obou březích ploché kameny. Kdo by nechtěl brodit, může s kilometrovou zacházkou použít most v Lindavě.

Za potokem opět vystoupáme na násep, kde nás čeká příjemně schůdná stezka, pokračující loukami a lesem kolem Cvikovského rybníka k bývalé staniční budově na okraji Kunratic u Cvikova. Plocha nádraží je zarostlá vysokými rostlinami, stavby pak ještě zchátralejší než v Lindavě. Bezprostředně za stanicí se nacházel přejezd hlavní silnice. Její současná přeložka přes samotné Kunratice začíná těsně před tímto místem a při její stavbě byla stopa tratě v následujících zhruba třech stech metrech zcela zničena. Zemina z nového zářezu byla nasypána mezi starou a novou silnici a zakryla tak nejspíše původní zářez. Ćást náspu před mostem přes údolí byla zahrnuta do náspu nové silnice, většina potom odstraněna. V místě odstraněného náspu byl dokonce postaven rekreační domek. Následující most byl pochopitelně snesen. Údolí tedy přejdeme po sousedním novém silničním mostě, za nímž se vydáme po chodníku od autobusové zastávky mírně zpět. Pokračujeme po vrstevnici pod chalupami, nescházíme do údolí. Po levé straně spatříme značně zarostlý zbytek náspu a naproti němu nás již vítá poněkud odpadem zanesený zářez bývalé tratě.

Průchod je zpočátku obtížnější, ale postupně se situace zlepšuje. Po levé straně míjíme dochovanou opěrnou zeď a v pravém oblouku přicházíme k částečně hrázděnému stavení. Za ním přejdeme cestu a čeká nás hůře znatelný úsek, zhruba vytyčený elektrickým vedením na sloupech. Zleva obcházíme statek se stádem ovcí a koz a po chvíli se dostáváme k dalšímu bývalému přejezdu hlavní silnice. Za ní nás čeká pohodlně schůdná cesta, která se levotočivým obloukem vrací zpět k silnici. Na jejím počátku si povšimněme po levé straně Božích muk u bývalého přejezdu polní cesty. Před koncem tohoto úseku se cesta odklání vlevo, aby obešla pozemek s pilou a odpočívadlem pro uživatele osobních automobilů při hlavní silnici. Konec náspu je uříznut ve prospěch vyštěrkované odstavné plochy. Obejdeme jej nejlépe zleva po louce. U křížení silnice s bývalou tratí je dochován kus koleje. Za ním vstupuje trať do lesa a také do chráněné krajinné oblasti. Počátek je zarostlý a nezbude nám, než jej těsně obejít zleva. Pak už je těleso schůdné, štěrkované. Podle terénu se střídají náspy se zářezy. Následuje konec lesa a další křížení se silnicí, vystupujeme z chráněné oblasti.

Pokračujeme po hůře schůdném, hustou trávou zarostlém úseku, směrem ke Kunratickým Domkům. Najednou spatříme vlevo od tratě plošinku s několika do řady vysazenými stromy. Jedná se o dávnou zastávku příslušející dnešním Heřmanicím v Podještědí, která však byla podle dostupných pramenů zrušena již před rokem 1945. Následuje křížení s cestou, po níž je vedena žlutá značka. Dále jdeme po náspu, z nějž můžeme nalevo vidět starší stavení uzpůsobené pro oddech uživatelů automobilů, a v němž je zasazen mostek přes potok. Za křížením s další cestou musíme kus tratě obejít zprava, než se keře rozestoupí a budeme se moci na těleso vrátit. Následně dojdeme k chybějícímu mostu přes další potok a cestu se žlutou značkou. Sejdeme vlevo z náspu a vyhledáme poblíž nejužší místo potoka, kde se dostaneme na druhý břeh. Potom se vrátíme zpět na trať. Krátký lesní úsek se stočí doleva a vyvede nás na již několikátou pastvinu s ohradníkem a kravskými výkaly. Může nás hřát vědomí, že tato je už poslední. Za ní následuje přejezd možná původně hlavní silnice, a pak už se stáčíme vpravo přímo k Jablonnému, přičemž místy je opět pohodlnější jít po levé straně tratě.

Přicházíme k poslednímu přejezdu před zaústěním do stanice Jablonné v Podještědí. Za ním byla údajně ještě v roce 2007 dochována kolej, nyní zbývají už jen betonové pražce. Vzhledem k obtížnosti sestupu z náspu těsně před stanicí bude lepší, když od tohoto přejezdu půjdeme vpravo po silnici, až dojdeme na křižovatku. Zde se napojíme na žlutou značku, po níž budeme pokračovat doleva kolem Nového Falkenburku do středu Jablonného. Odtud můžeme po prohlídce města využít modrou značku vedoucí do blízkosti nádraží, ne však přímo k němu. Jeho budovu bychom beztak měli snadno již z dálky poznat podle neomítaného cihlového zdiva. Tam naše výprava končí.


Přibližná kilometráž výpravy:
místo aktuální značka km
Svor, železniční stanice  - (silnice, zrušená trať, cesta) 0
Cvikov, rozcestí k bývalé železniční stanici  - (ulice, zrušená trať) 5
Lindava, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať) 7
Kunratice u Cvikova, bývalá železniční zastávka s nákladištěm  - (silnice, cesta, zrušená trať) 9
Kunratické Domky, bývalá železniční zastávka  - (zrušená trať), žlutá 13,5
Jablonné v Podještědí, náměstí modrá, - (ulice) 16,5
Jablonné v Podještědí, železniční stanice  - 17

Mapa edice Klubu českých turistů 1 : 50 000:
číslo název
14 Lužické hory

Historický jízdní řád:
Jízdní řád ČSD 1968 - 1969 (výňatek), z archivu Jakuba Třeštíka

Spojení:
Vhodné spojení vám po zadání požadovaných dopravních prostředků najde vyhledávač spojení IDOS.
Pro cestu TAM doporučuji zvolit vlakové spojení do stanice Svor s příjezdem okolo 10:00.
Pro cestu ZPĚT doporučuji zvolit vlakové spojení ze stanice Jablonné v Podještědí s odjezdem okolo 16:00.
Nejvýhodnější jízdné z nabídky Českých drah vybírejte
zde, příslušnou cenu vám spočítá Tarifní kalkulátor.

Možnosti občerstvení:
- pro tuto trasu doporučuji vzít vlastní zásoby
- v závěru cesty lze využít restaurace v Jablonném v Podještědí (jedna je i v železniční stanici)


Fotografie:

Přejezd staré silnice ve Svoru, pohled směrem k železniční stanici.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Most na počátku dochovaného náspu za zářezem nové silnice.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Nádraží ve Cvikově v pohledu od kolejí směrem z Jablonného.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Most tratě přes cestu za Cvikovem, vlevo směr Jablonné.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Staniční budova u obce Lindava od konce přístupové cesty.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Klenutý most v náspu mezi silnicí a Boberským potokem.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Opuštěná a zchátralá staniční budova v Kunraticích u Cvikova v pohledu od počátku přístupové cesty.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Zbytek koleje u druhého přejezdu hlavní silnice za Kunraticemi, při odpočívadle pro uživatele samohybů.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Opěry mostu u rybníka Valchy, vlevo směr Jablonné.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 
Přejezd staré silnice, po ní vpravo a po trati přímo směr Jablonné.
Foto František Nyklíček, 14. 11. 2009.
 

Návrat na začátek strany.
Návrat na nejbližší rozcestí.
Návrat na hlavní stranu.