Výprava po opuštěné trati Hostašovice - Nový Jičín horní nádraží

(zveřejněno 9. 6. 2010)


OBSAH:

   Popis výpravy
  
Praktické informace
  
Fotografie


Popis výpravy:

Trať vedoucí z Hostašovic do Nového Jičína byla zprovozněna v červnu 1889, přičemž s blízkým Valašským Meziříčím ji spojovala o rok starší trať vedoucí právě přes Hostašovice dále směrem ku Frýdlantu nad Ostravicí. O 120 let později, v červnu 2009, byla zmíněná trať na několika místech poškozena povodní, přesněji se jednalo o odplavení štěrkového lože, po němž následovala deformace geometrické polohy koleje nejčastěji ve svislém, někdy i ve vodorovném smyslu. Ačkoli na opravy poškozených objektů včetně tratě byly vyčleněny peníze z veřejného rozpočtu, Správa železniční dopravní cesty - současný vlastník kolejí - rozběhla jednání o možnosti trať neopravovat a následně zrušit, pokud příslušný krajský úřad do budoucna nezaručí trvalou objednávku osobní dopravy. Podnětem k tomu byla předchozí nízká vytíženost vlakových spojů a naopak větší zájem cestujících o souběžné spoje autobusové.

Abychom však nesklouzli k příliš jednoduchému závěru, je dobré se podívat na příčiny nezájmu o železnici. Přední z nich byla neexistence přímých spojů Nový Jičín - Valašské Meziříčí, bylo tedy nutné v Hostašovicích přestupovat. Aby toho nebylo málo, ne vždy byl zajištěn přípoj. Navíc docházková vzdálenost na nádraží je v obou městech průměrně o něco delší než na autobus, avšak zde vždy záleží na přesném výchozím a cílovém bodě; plošnou obsluhu obou měst zajišťují další autobusové linky, které by bylo možné navázat i na nádraží. Nácestné zastávky jsou zpravidla přímo v obcích, pouze jádro Hodslavic neleží na trati kvůli jejímu zatažení na půl cesty k nedalekému Mořkovu; obsluhu však lze zajistit autobusy z okolních obcí navázanými na vlaky, stejně jako u Hostašovic, jejichž jádro leží i mimo přímou autobusovou linku. U Hodslavic by bylo možné zvážit i přeložku tratě do nové stopy blíže jádru obce. Pokud by se navíc podařilo vystavět propojení s druhou tratí v Novém Jičíně, stejně jako obě tratě modernizovat, o významu dnes opuštěného úseku by už snad nebylo pochyb. Naopak nyní navrženým zrušením tratě za účelem postavení kolostezky, které vyjde celkově dokonce dráž než oprava, ztrácíme i stávající možnosti pro nákladní dopravu.

Po neobvykle dlouhém, leč snad věcném úvodu se pojďme podívat na samotnou trať. Putování začneme v železniční stanici Hostašovice, odkud půjdeme nejprve po zpevněné cestě podél kolejí na východ a dále po navazující lesní pěšině týmž směrem. Překřížíme širší cestu vedoucí do podjezdu pod tratí a již hůře znatelnou pěšinou pokračujeme ještě kousek, než les napravo prořídne a budeme se moci vydat na v těch místech již nepojížděnou trať. Ještě před tím je dobré vědět, že některé kratší úseky jsou schůdné jen po pražcích zavěšených ve vzduchu na kolejnicích, někdy až metr vysoko. Nejhorší místa lze většinou obejít, přesto pokud se necítíme být jisti, můžeme si ještě zde opatřit ze spadaných větví delší klacek jako hůl. Dobré je jít ve více lidech, abychom v krajním případě zranění nezůstali bez pomoci. Pevnost spojení pražců s kolejnicemi můžeme zkoušet našlapováním, ruce si ponecháme mimo kapsy pro možnost usměrnění případného pádu. Na volně visících úsecích se neshlukujeme, aby zatížení zůstalo co nejmenší.

Nyní vyrazíme po trati k zastávce Mořkov. Zpočátku jdeme delší čas lesem, jen nakrátko vyjdeme na louku. Trať je zde dobře schůdná, zatím nezarostlá, míjíme několik přejezdů mnohdy již téměř zaniklých cest. Posléze vycházíme mezi louky, nalevo můžeme spatřit věž kostela v Hodslavicích i část samotné obce. Zanedlouho přicházíme k prvnímu mírně odštěrkovanému úseku, který má na svědomí patrně voda z polí, stékající se zde teprve do přítoků Zrzavky, jež níže po proudu zkázu tratě dovršily. Mírným klesáním v protisměrných obloucích se dostáváme k přejezdu silnice mezi Hodslavicemi a Mořkovem, zprava se k nám připojuje vlečka zdejší pily. Opuštěná malá budova, mírně pobořené nástupiště a tabulka s nedokončeným nápisem týkajícím se vstupu cestujících do stanice po dobu výluky. Následuje hala skladu a nakládací prostor, koleje se spojí v jednu a pokračujeme dále k zastávce Hodslavice.

Po přímém úseku následuje táhlý levý oblouk klesající do údolí a míjející obří stožár vedení vysokého napětí. V oblouku je další, rozsáhlejší úsek s vyplaveným štěrkem, stále jen vodou z polí. Blížíme se k severnímu cípu Hodslavic, vcházíme do něj pravým obloukem a následuje zdejší zastávka. V domku již ovšem zjevně někdo bydlí a ani nástupiště není rozpadlé. Pokračujeme k okraji Hodslavic, kde se trať přimyká k potoku. Provizorní dřevěný most je zde položen přes kolej, stejně jako navazující živičný povrch cesty. Nedaleko za obcí přicházíme k vážně poškozenému úseku, kde se trať v délce necelého sta metrů sesunula zcela mimo zemní pláň, jež byla také zčásti odplavena. Most za tímto úsekem nás naštěstí vrací do původní stopy. Tou přijdeme přes další most až ke kolejovému rozvětvení, budícímu zdání stanice. To však klame. Tříkolejný úsek je jen jakýmsi seřadištěm s napojením vlečky vojenského areálu, přicházející v našem směru zleva a pracovně zvané Prostřední kopec (podle nedalekého vršku). Na ní je nejzajímavější ocelový most přes hlavní silnici. Pozoruhodné jsou na této výhybně dvě dvojité křižovatkové výhybky.

Dále nás trať provede chatovou osadou a přes most, před nímž je opět znatelný propad kolejového roštu, vcházíme do Bludovic. Zrzavka, kterou jsme právě překročili, nás bude doprovázet po pravé straně. Jelikož je zdejší břeh pod tratí zpevněn vysokou betonovou stěnou, setkáme se zde pouze s menšími propady kolejiště. Zato však právě tady začíná dlouhý úsek zarostlý v letních měsících spoustou plevelu, z nějž nás mohou potěšit snad jen velké bílé kopretiny a drobnější barevné kvítí. Zároveň jím mohou být prvnímu pohledu skryty díry mezi pražci, je tedy dobré vyvinout zvýšenou pozornost. Smutně působí protiklad již opravené silnice a opravovaných domů na jedné straně, a rezavějících a zarůstajících kolejí na straně druhé. Připomínkou lepších časů je zachovalá zastávka Bludovice s čekárnou, kde jen půlka hrany nástupiště podlehla zkáze. Další živicí překrytý přejezd u mostu, pravý oblouk, lávka s provizorním zábradlím opřeným o kolejnici, levý oblouk, v esíčku druhý přelitý přejezd, a jsme za Bludovicemi.

Závěrečný úsek před Novým Jičínem začíná v létě velmi zarostlým a špatně prostupným asi padesátimetrovým úsekem, který však pohodlně obejdeme zprava po cestě a navazující pěšině. Za pozornost stojí, že od okraje Bludovic nás po druhé straně silnice doprovází již postavená kolostezka. Nabízí se otázka, zda je i v tomto úseku zamýšlena přeměna tratě na cestu pro jízdní kola (a byly by tak vedeny souběžně dvě), či bude v tomto místě ukončena a stezky propojeny (přes silnici, na níž bude provoz po zrušení tratě zřejmě již jen houstnout). Tabule u silnice mimoděk i nás upozorní na památkovou zónu Nový Jičín, což je potěšující, i když to jistě nebylo záměrem. Před odkolnem tratě od silnice nás čeká ještě jeden velmi výrazný propad tratě, avšak bez směrového vychýlení. Dvěma protioblouky přes malý lesík vstupujeme do města, mineme oddechové prostranství, pár domů a továrnu a přicházíme do konce naší cesty, Nového Jičína horního nádraží. Úplně na konci tratě můžeme zatím stále ještě obdivovat aspoň torzo trojcestné výhybky.

V trase kdysi zamýšleného propojení s tratí do Suchdola nad Odrou stojí nyní na některých místech panelové domy později postaveného sídliště. Pokud by mělo k propojení dojít, pak by buď musely být tyto domy zbořeny a postaveny lidem z nich domy náhradní, nebo by bylo třeba koncové úseky svést pod úroveň povrchu a propojit tunelem (z těchto dvou variant by byla patrně vybrána ta, jež by se ukázala být levnější). Třetí možností je pak výstavba tratě tramvajového typu vedené ulicemi, z nichž některé by musely být drobně směrově upraveny podle požadovaných rozměrů kolejových oblouků. Přesněji by to stanovily příslušné studie. Tramvlaková trať by měla umožnit i nákladní dopravu podobně, jako byla kdysi zajišťována tramvajemi například v Jablonci nad Nisou.

Závěrečnou část našeho putování věnujeme prohlídce Nového Jičína, nádherného původem středověkého města. Od nádraží vyjdeme Nádražní ulicí kolem továrny Tonak k hlavní silnici. Po ní si můžeme zajít kus doleva k Hücklovým vilám, nebo se můžeme dát přímo ulicí B. Benešové do Smetanových sadů a ke Španělské kapli, případně můžeme vyrazit šikmo doprava Revoluční ulicí ke kostelu Nejsvětější Trojice s kaplí v Janáčkových sadech (k němuž lze dojít přes oba sady i od Španělské kaple). Ulicemi K Nemocnici a 28. října se dostaneme na Masarykovo náměstí, kde nás - kromě řady zajímavých fasád a podloubí - zaujmou hlavně budova radnice a takzvaná Stará pošta. Z cípu náměstí, jímž jsme přišli, odbočuje vlevo Lidická ulice, v níž se nachází informační středisko, kde nám poskytnou všechny potřebné informace včetně mapy (již na horním nádraží bohužel už neseženeme). Dále se nám po pravé straně otevře pohled na zámek, v němž sídlí městské muzeum. Ještě dále po levé straně můžeme obdivovat budovu Beskydského divadla.

Vrátíme se na náměstí, přičemž si můžeme vybrat některou zdejší restauraci k příjemnému spočinutí a nabrání nových sil. Z náměstí se pak ještě stojí za to vydat ulicí K šatlavě k farnímu chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Nalevo můžeme obdivovat několik pěkných domů v Kostelní ulici, napravo pak projdeme branou ve věži kostela do ulice Žerotínovy. Vpravo od jejího konce se nachází bašta - pozůstatek městského opevnění. Dále můžeme pokračovat buď vlevo ulicemi Sokolovskou a Palackého, nebo se vrátit na náměstí, prohlédnout ještě pár ulic, případně se občerstvit zmrzlinou, a Havlíčkovou, parkem a ulicí U Grasmanky se vydat k železniční stanici Nový Jičín město, kde naše dnešní výprava končí.


Přibližná kilometráž výpravy:
místo aktuální značka km
Hostašovice, železniční stanice  - (pěšina, opuštěná trať) 0
Mořkov, železniční zastávka a nákladiště  - (opuštěná trať) 3
Hodslavice, železniční zastávka  - (opuštěná trať) 5
Bludovice, železniční zastávka  - (opuštěná trať) 7
Nový Jičín horní nádraží, železniční stanice  - (ulice) 10
Nový Jičín, náměstí červená 11
Nový Jičín město, železniční stanice  - 12

Mapa Edice Klubu českých turistů 1 : 50 000:
číslo název
96 Moravskoslezské Beskydy

Jízdní řád z posledního období provozu:
Jízdní řád SŽDC 2008 - 2009 (výňatek), z archivu Františka Nyklíčka

Spojení:
Vhodné spojení vám po zadání požadovaných dopravních prostředků najde vyhledávač spojení IDOS.
Pro cestu TAM doporučuji zvolit vlakové spojení do stanice Hostašovice s příjezdem 11:30.
Pro cestu ZPĚT doporučuji zvolit vlakové spojení ze stanice Nový Jičín město s odjezdem 16:00.
Nejvýhodnější jízdné z nabídky Českých drah lze s trochou zkoušení vybrat
zde.

Možnosti občerstvení:
Na cestu je dobré se pro jistotu vybavit vlastním občerstvením.
Využít lze restaurace v Novém Jičíně či v obcích na trase.


Fotografie:

Budova železniční stanice Hostašovice.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Počátek tratě do Nového Jičína.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Železniční zastávka a nákladiště Mořkov ve směru od Hostašovic.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Železniční zastávka Hodslavice, pohled směrem od Nového Jičína.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Úsek s odplaveným štěrkovým ložem před Hodslavicemi ve směru od Nového Jičína.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Výhybna s napojením vlečky vojenského areálu mezi Hodslavicemi a Bludovicemi.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Most přes Zrzavku před Bludovicemi.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Nástupiště zastávky Bludovice.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Úsek podél silnice před Novým Jičínem.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Stanice Nový Jičín horní nádraží.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Náměstí v Novém Jičíně.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 
Stanice Nový Jičín město.
Foto František Nyklíček, 7. 6. 2010.
 

Návrat na začátek strany.
Návrat na nejbližší rozcestí.
Návrat na hlavní stranu.